Manželovy dluhy erotické povídky

"Svlíkni se před nim," nabádá ji manžel. Květa jen nevěřícně pootočí hlavu a vytřeští na manžela oči. "Dlužim mu ňáký prachy, tak jsem slíbil, že část dluhu splatíš ty." Květa chce protestovat a říct manželovi, že se zbláznil, ale není ze sebe schopna vydat ani hlásku. Jeho pohled navíc jasně říká, že nežertuje.

"Dělej, nemáme čas," zvýší na ni hlas. A ona naprosto nepochopitelně navzdory svému přesvědčení a vychování si přetáhne tričko🡕 přes hlavu. "Ukaž kozy," poroučí chlápek, kterého přivedl domů manžel na kafe a jenž se představil jako Karel.

Úplně v transu si rozepne podprsenku a položí ji, stejně jako triko, na stůl. "Slušný," hvízdne Karel, "malý, ale pevný, to mam rád." "A teď zbytek, ať se nezdržujem," pronese a rozvalí se na jejich gauči v obýváku.

Květa si stáhne džíny, položí je taky na stůl a stojí před Karlem jen v kalhotkách. Manžel mezitím někam zmizel ani nezaregistrovala, kdy odešel. "Dobrý," hodnotí její postavu naprosto cizí chlap a prohlíží si ji jako na trhu. "A teď zbytek." Květa váhá, pořád má pocit, že se jí to všechno jenom zdá, ale hrubý hlas cizího chlapa u nich doma v obývacím pokoji ji opět vrací do reality: "Šup, koukej mi ji ukázat."

A tak si Květa stáhne poslední zbytek oblečení, který má na sobě, a nechá své černé krajkové kalhotky sklouznout až ke kotníkům. "Hm," zamručí Karel a vstane. Květa se toho nečekaného pohybu lekne a o krok ustoupí. Málem se zamotá do vlastních kalhotek, které jí teď překáží, proto se z nich opatrně vymotá a nechá je ležet na zemi.

Karel obejde stůl a dojde až k ní. Není o moc větší než ona, na sobě má kraťasy🡕 a triko a pozorně si ji prohlíží: "Vypadáš na míň, než kolik řikal, že ti je." Normálně by to považovala za kompliment, ale v této situaci ji to ponižuje.

"Kolik vám manžel dluží, můžu něco zaplatit," zkouší najednou vyjednávat, jako by náhle vystřízlivěla z hnusné opice. "Tolik nemáš," chechtá se Karel, "ale převedeme peníze na sex." Květa nevěřícně zakroutí hlavou, nechce něco takového vůbec připustit. Dobře, svlékla se před cizím chlapem, kterého vidí poprvé v životě, ale nic jiného už ji nedonutí udělat. Ani on, ani manžel.

"Takže si uděláme ceník," spustí náhle nezvaný host. "Za kuřbu smáznu tvýmu manžílkovi dvojku, a když se necháš vošukat, tak to bude další pětilitr k dobru. To je slušný, ne?" Květa ví, že se slušností to nemá co dělat, ale mlčí a přemýšlí. "Kolik to dělá celkem?" zeptá se po chvilce. "Padesát táců, holčičko," přikývne Karel a tváří se u toho, jako by právě pronášel smuteční řeč na pohřbu.

"Jsem schopná je do týdne sehnat," snaží se vyjednávat Květa, ale Karel se tváří nepřístupně. "A co úroky? Nejsem žádnej dobročinnej spolek. Franta slíbil, že to splatíš sexem, tak se nevykrucuj." "Ale já jsem nic neslíbila," zkouší to Květa, uvědomuje si však absurdnost celé situace – stojí tu nahá před cizím chlapem, kterému už očividně stojí péro v kraťasech, a vyjednává o něčem, o čem rozhodl její manžel bez jejího vědomí. Navíc ten zbabělec někam zmizel, takže mu ani nemůže od plic vynadat a poslat ho do hajzlu.

"Tak abysme to nezdržovali," promluví náhle Karel, "dáš mi, nebo ne?" Květa se nadechne, aby mu jasně řekla, ať táhne do prdele a už se nikdy nevrací, ale najednou ze sebe není schopná vypravit ani slovo. Jenom sklopí oči a mlčí. "Hele, nehodlam tady vyjednávat ani nic řešit násilim. Franta řek, že budeš povolná. Když se teda nenecháš vojet, budem to holt muset vyřešit jinak." "A jak?" zaskřehotá Květa, které se alespoň částečně vrátil hlas. "To nebudu řešit s tebou, ale s Frantou," utne debatu Karel a evidentně se chystá k odchodu. "Počkejte," zadrží ho Květa, "přece jen bychom se mohli nějak domluvit."

"No, se mnou se dá vždycky domluvit," usměje se Karel, "a když budeš dělat, co se ti řekne, možná smáznu i desítku."

Květa si klekne a pomalu stáhne Karlovi kraťasy🡕 . Jako na pružině se proti ní vztyčí naběhlý pták v plné parádě. Na nic nečeká a strčí si ho do pusy. Pomáhá si přitom rukou, kouří ho a lehce honí. Po několika minutách ji Karel od sebe odstrčí: "Jde se do ložnice." Květa se tedy postaví a pomalu jde do jejich ložnice. Karel ji následuje.

Když dorazí do malé místnosti s manželskou postelí, najdou na posteli nachystaný manželův pásek🡕 , ale po Frantovi nikde ani stopa. Dojde jí, že to celé připravil a pak se někam vypařil. Pohlédne na pásek🡕 a potom na Karla. "Mam to rád pěkně tvrdě, když podržíš, dluh se sníží o vyšší částku," vysvětluje a rovnou bere pásek🡕 do ruky. Květa se chvíli rozmýšlí a pak přikývne.

"Tak si pěkně klekni na postel a vystrč na mě zadek," pronese Karel rázně. Květa udělá, co se po ní chce, a zavře oči. Nejprve ucítí na svém zadku Karlovu ruku, která ji hladí a hněte půlky, pak se několik jeho prsů přesune i na kundičku. Jemně po ní přejíždí a laská, je vidět, že už s tím má hodně zkušeností, protože rozhodně ví, kam sáhnout, aby to bylo zatraceně příjemné.

Pak na svém zadku ucítí pásek🡕 . Lehounce se smýká a i ten kožený had po čase zajede na její rozkrok. Květa začíná hlasitěji oddychovat, je to opravdu příjemné. Vzápětí ale pocítí štípnutí, jako by ji do zadku bodla vosa. Pásek dopadl s velkou razancí a pak následovalo dalších pět ran, které rozhodně nebyly něžné. Květa několikrát vykřikne a pak se zhroutí na postel. Rány ovšem nepřestávají, a tak ji několik dalších švihne přes záda.

"Zpátky na čtyry," zahrozí Karel, "nebo ještě přitlačim." Květa poslechne, zatne zadek a dopadnou další rány. Teď už je na ně připravená, a proto se jí možná zdá, že nebyly tak silné. Nepočítala je, přes deset jich bylo určitě.

Karel se za ní vydrápe na postel, a než si uvědomí, co se děje, stáhne se jí kolem krku smyčka. "Jako na rodeu," zvolá Karel a zarazí do ní ptáka. Jednou rukou drží konec opasku, druhou jí plácá po zadku a pořádně tvrdě přiráží. Smyčku má staženou, ale nedusí se, pásek🡕 drží Karel na volno. Cítí zároveň bolest a zároveň rozkoš. Plácání po rozbolavělé zadnici docela bolí, ale Karlův pyj jí působí téměř extázi. Kombinaci bolesti a rozkoše ještě nikdy nezažila, ale teď má pocit, že se může zbláznit. Kolem krku navíc cítí pásek🡕 a připadá si jako hárající fena, kterou právě připustili. Nikdy by tomu nevěřila, ale v životě se neudělala tak rychle jako teď.

S páskem🡕 kolem krku, který Karel teď už pustil, a s jeho pérem pořád v sobě zaboří obličej do polštáře a řičí jako raněné zvíře. Výkřiky jsou ztlumené polštářem, jinak by si sousedi museli myslet, že ji tu někdo vraždí. Karel ji nechá chvilku vydechnout a pak se rozhodne pokračovat v započaté práci. Rytmicky ji mrdá. Teď již oběma rukama jí roztahuje půlky a taky on začíná funět jako parní lokomotiva. Květa pořád s hlavou zabořenou do polštáře přiráží a nechá se píchat jako poslední čubka. Karel ještě několikrát tvrdě a rychle přirazí, pak ho z ní vytáhne a pokropí jí záda semenem.

Dvakrát ji plácne po rozbolavěném zadku a pochválí ji: "Krásně jsem si zašukal, už se těšim na další kolo." Pak odejde z ložnice a Květa jen slyší, jak se za ním za chvíli zavřou dveře. Leží na břiše a cítí, jak jí zadnicí pulzuje bolest. Dovleče se do koupelny a dá si dlouhou sprchu. Na chvíli úplně vypne mozek, ale když vyleze z koupelny, uvědomí si, že manžel v poslední době kupoval hodně nových věcí. Tehdy se neptala, kde na to vzal, ale teď jí to začíná docházet. Kolik asi dluží? A komu? "Tak to mě asi čekají krušné chvilky," řekne si potichu a jde si udělat do kuchyně kafe.