Cesta z lázní erotické povídky

Vracím se z lázní. Jedu z Klimkovic domů, do Olomouce. Nemám rád dálnice, takže volím cestu, kterou jsem už jel mnohokrát. Projíždím Bílovcem, dole pod kopcem už mám v plánu sešlápnout plyn, ale u cesty mává mladá holka. To by byl hřích, kdybych ji tam nechal stát. Brzdím a ptám se jí, kam míří. Její odpověď mne těší, budu mít fajn společnost až do Olomouce. Holka má postavičku celkem pěknou, pohled na její krátkou sukni🡕 svádí k tomu, abych přehmátl z řadicí páky na její koleno. Pouštíme se do řeči, to, že pojedu po staré cestě, jí vůbec nevadí. Za Fulnekem navrhuju, že to vezmu přes Potštát, a ptám se, jestli se nebojí, že ji budu cestou obtěžovat. Její odpověď mne překvapila, a to doslova.

"Proč by mi to vadilo? Však už jsme spolu spali..." Nechápu, co tím myslí. Takovou kočku bych si přece pamatoval. "Asi si mne nepamatuješ, co? Tak Ti napovím. Znáš Kláru Svobodovou z Hejčína?" No znám, přiznal jsem. "Tak to je moje máma." Chvíli mi to vrtalo v hlavě, ale pak mi to došlo. To je Ivetka. No je to už deset let, co jsem ji viděl naposledy, takže teď jí tedy je 28.
"Tak už teda víš, kdy jsme spolu spali?" No spali, jak se to vezme. Tehdy mne Klára poprosila, abych zaučil její 18letou dceru a zbavil ji panenství. Tehdy měla ještě jedničky a nevýraznou tvářičku, ale dole naštěstí nebyla tak úzká, jak jsem si myslel. "Víš, že se mi to tehdy líbilo a že jsem Tě chtěla znovu mít v posteli? Ale mamka Tě pak chtěla jen pro sebe..." Míjíme Odry a Ivetka mi položí ruku na mé stehno a říká, že by na mne měla chuť i teď. Sáhne mi do rozkroku a já začínám cítit, jak mi v něm pomalu začíná cukat. U odbočky na Spálov navrhuju, že si rád dám pauzu. Zastavím. "Ne, jeď dál." Jen mi rozepne zip u kalhot, vytáhne ptáka ven a začne ho honit. "Tak jeď..." Rozjíždím se a vnímám tu její ruku, jak jezdí sem a tam. Rozepíná si pás, hlavu podsune pod mou pravou rukou a bere ho do úst. První myšlenka byla, jak budu řadit... Ale ta druhá byla, na co řadit, radši řádit...

Než jsme dojeli do Potštátu, měla už pusu plnou mé šťávy... "Promiň, ale to se nedalo toho nechat. Je mi jasný, žes chtěl do mne zasunout, ale pokud máš zájem, můžeme někdy jindy. Bydlím pořád u mámy, a ta jede pozítří k tetě do Ostravy..." Tak to se fakt nedalo odmítnout... A zvlášť, když mi ho při sjezdu k Velkému Újezdu ještě celou dobu honila a donutila mne vystříknout ještě jednou...

V Olomouci ji vysadím u autobusáku, že si ještě potřebuje něco zařídit... Už se těším na pozítří... Jsem zván už na odpoledne....